Témata: Dobrovolnictví | Organizace | Volný čas
Někdy se říká, že je dobrý jít štěstí naproti. V tom bych viděl dobrovonictví jako příležitost. Nemusíte vyhlížet náhodnou příležitost, stačí se rozhlédnout v rodném městě po organizacích, které shání dobrovolníky. Celkem jistě najdete zajímavou, zábavnou nebo dostatečně jednoduchou aktivitu! (často se stane, že bude aktivita splňovat všechna tři kritéria) Super je, že se také dá vybrat z jednorázovek nebo dlouhodobých záležitostí. Nechte si nabídnout konání dobra a vyberte si sami.
Možná se taková otázka někomu nabídne. Kdyžna to nemají zaměstnance, proč to má někdo dělat zadarmo? No protože každý má rád něco navíc, bonusy, extra bodíky,… Pokud mají zaměstnanci plný ruce práce s festivalem, hodí se jim, že někdo bude kontrolovat vstupenky. Pokud je zaměstnanec sociální pracovník a má udělat hezkej příspěvek na sítě, ocení pomoc někoho, kdo se v tom orientuje!
Dobrovolnictví je často o vylepšení, zjednodušení nebo i zkrášlení. Jako, když si doma říkáte, že by bylo super přimontovat třetí poličku na kytky, ale jste rádi, když večer před spaním sotva umejete nádobí
Jde o vzájemný závazek, i když tam nejsou peníze. Pokud řeknete, že něco uděláte, druhá strana s tím počítá. Zároveň se ve slušných organizacích o dobrovolníky dobře starají. Zařídí pojištění, občerstvení a vedení – k tomu se ve smlouvě organizace zaváže. Některé z větších organizací zastřešují menší – jsou tzv akreditované. Najděte si nějakou a můžete se i jenom nezávazně poptat na všechny tyhle věci.
Např.: INEX SDA, JDC, Ratolest Brno, Slunečnice Děčín, Asistence o.p.s.
Jedná se pouze o maličký vzorek.
Velkou pomocí je i podpora organizací, který se vám líbí. Může to začínat tím, že sdílíte jejich příspěvky na sockách a povíte o jejich činnosti na drinku kámošům. Zmíníte se, že jsou super, že shání dobrovolníky a jsou skvělý. Nebo můžete posat nebo posílat peníze. Posílat ve smyslu pravidelnýho příspěvku v hodnotě jakou si můžete dovolit. A pochlubit se, že to děláte! Protože to je k pochvale. V Británii mají rodiny třeba tři oblíbený neziskovky a posílají každý pár liber měsíčně. Když to takhle pro jednu organizaci udělá 300 lidí, může jim to výrazně pomoci.
Buďte dobrovolník hlavně podle sebe! Ale rozhodně bych to doporučil všem lidem do jednoho.
Autor: Jiří Hovorka
Více článků:
Slyšeli jste už někdy pojem sendvičová generace? Pokud ano, možná si pod ním představujete následující typickou situaci: rodič starající se o malé, třeba školkové dítko, a zároveň o svého staršího rodiče, kterému rychle ubývají síly. Takový obraz je ale jen malým výsekem toho, kdo všechno se může v pomyslném sendviči ocitnout.
Fyzioterapie je můj denní chléb už nějaký ten pátek. A čím víc pátků mám za sebou, tím větší roli přikládám vztahu mezi terapeutem a pacientem, vzájemné důvěře a motivaci. Já bych teď ráda napsala pár vět právě o motivaci, ale ona stejně úzce souvisí i se vzájemným vztahem a důvěrou.
„Humans of Neuro.D“ je série rozhovorů. Zaměřuje se na lidi, kteří mají něco společného s neurodegenerativními onemocněními, primárně pak na ty, kteří jím sami procházejí. Nejedná se o náhled do diagnózy, ale do života. Přestože zúčastněné spojuje právě ta, dotazy směřují hlavně k žití samotnému.
Jak se vyrovnat s nově vzniklou obtížnou situací? Co dělat, když se dozvíte o vážné nemoci? Zpráva o vážném onemocnění – zvlášť takovém, které ovlivní váš život dlouhodobě, jako jsou neurodegenerativní choroby – může být otřesem.
„Humans of Neuro.D“ je série rozhovorů. Zaměřuje se na lidi, kteří mají něco společného s neurodegenerativními onemocněními, primárně pak na ty, kteří jím sami procházejí. Nejedná se o náhled do diagnózy, ale do života. Přestože zúčastněné spojuje právě ta, dotazy směřují hlavně k žití samotnému.
Možná máte o józe tytéž matné představy, jaké jsem mívala já: Ladné pohyby, vesmírná pružnost, hluboké rozjímání v lotosovém sedu, balancování na jedné noze s druhou nožkou za uchem – prostě pohybová aktivita, co je pro mou spastickou kvadruparézu vhodná zhruba stejně jako klasický balet nebo skoky na lyžích. Jenže Sylvie Dundáčková s Lucií Königovou mi ukázaly, jak hluboce jsem se mýlila.