Témata: Rodina | Organizace | Zdraví
Tento článek je první z dvojdílné série o sendvičové generaci a nabídne širší úhel pohledu na to, kdo všechno se do ní může řadit. Druhý článek pak poskytne základní rady a tipy pro všechny pečující, kteří si s touto situací nevědí rady.
Pro více informací o sendvičové generaci navštivte web: www.sendvicovagenerace.cz/
Sendvičová generace je známá jako generace pečujících, kteří jsou v pomyslném sendviči mezi svými malými dětmi, které jsou na nich závislé, a stárnoucími rodiči, kteří vyžadují stále více jejich péče. Do sendviče se ale v širším pojetí dá počítat každý, kdo se stará o členy rodiny z více generací, případně o více členů rodiny s odlišnými potřebami. Pojďme se tedy blíže podívat na různé možnosti.
• Děti
• Rodiče
• Sourozenci
• Další rodinní příslušníci
• Přátelé
• Prarodiče
• Vnoučata
• Partner
• Věk
• Nemoc
• Handicap
• Psychické potíže
• Úraz
• A další
Jana a Petr jsou manželé, kteří mají dvě děti. Jana je doma s dvouletým synem, starší syn chodí do druhé třídy, bývá ale hodně nemocný, kvůli čemuž je často doma a potřebuje i časté doprovody k lékařům. Petr má starší rodiče, u kterých bydlí i jeho bratr, který pobírá invalidní důchod a potřebuje každodenní podporu. V posledním půl roce za nimi Petr jezdí čím dál víc, jelikož se tatínkův stav zhoršuje a maminka potřebuje s péčí pomoc. Petr chce trávit čas i s dětmi, pracuje ale na plný úvazek a vzhledem k péči o další členy rodiny mu nezbývá moc času ani sil. Jana by ráda brzy nastoupila alespoň na částečný úvazek, o děti se ale kvůli manželově vytíženosti stará převážně ona. I její rodiče stárnou a začínají potřebovat čím dál víc její podpory.
Pokud se staráte o dítě s handicapem, můžete se do sendviče dostat vcelku jednoduše. To ale nepíšeme proto, abychom vás strašili. Sendvičová situace může být sice náročná, ale dá se zvládnout a čím lépe se na ni člověk připraví, tím zvládnutelnější to pro něj bude.
Autorka: Barbora Doubravová Editor: Jiří Hovorka
Více článků:
Slyšeli jste už někdy pojem sendvičová generace? Pokud ano, možná si pod ním představujete následující typickou situaci: rodič starající se o malé, třeba školkové dítko, a zároveň o svého staršího rodiče, kterému rychle ubývají síly. Takový obraz je ale jen malým výsekem toho, kdo všechno se může v pomyslném sendviči ocitnout.
Fyzioterapie je můj denní chléb už nějaký ten pátek. A čím víc pátků mám za sebou, tím větší roli přikládám vztahu mezi terapeutem a pacientem, vzájemné důvěře a motivaci. Já bych teď ráda napsala pár vět právě o motivaci, ale ona stejně úzce souvisí i se vzájemným vztahem a důvěrou.
„Humans of Neuro.D“ je série rozhovorů. Zaměřuje se na lidi, kteří mají něco společného s neurodegenerativními onemocněními, primárně pak na ty, kteří jím sami procházejí. Nejedná se o náhled do diagnózy, ale do života. Přestože zúčastněné spojuje právě ta, dotazy směřují hlavně k žití samotnému.
Jak se vyrovnat s nově vzniklou obtížnou situací? Co dělat, když se dozvíte o vážné nemoci? Zpráva o vážném onemocnění – zvlášť takovém, které ovlivní váš život dlouhodobě, jako jsou neurodegenerativní choroby – může být otřesem.
„Humans of Neuro.D“ je série rozhovorů. Zaměřuje se na lidi, kteří mají něco společného s neurodegenerativními onemocněními, primárně pak na ty, kteří jím sami procházejí. Nejedná se o náhled do diagnózy, ale do života. Přestože zúčastněné spojuje právě ta, dotazy směřují hlavně k žití samotnému.
Možná máte o józe tytéž matné představy, jaké jsem mívala já: Ladné pohyby, vesmírná pružnost, hluboké rozjímání v lotosovém sedu, balancování na jedné noze s druhou nožkou za uchem – prostě pohybová aktivita, co je pro mou spastickou kvadruparézu vhodná zhruba stejně jako klasický balet nebo skoky na lyžích. Jenže Sylvie Dundáčková s Lucií Königovou mi ukázaly, jak hluboce jsem se mýlila.