Freediving, neboli potápění bez dýchacího přístroje, je sport, který fascinuje svou elegancí, svobodou a propojením s přírodou. Pro osoby s omezenou hybností může být freediving výzvou, ale zároveň obrovským zdrojem radosti a sebevyjádření. Pod hladinou přichází stav beztíže, ve kterém mohou své tělo dobře ovládat i ti, kterým to na souši dělá potíže. V těchto případech je klíčovým prvkem asistence, která zajišťuje bezpečnost a umožňuje potápěči překonávat hloubky oceánu.
Zkušenosti, fotky a videa v článku pochází z akce, kterou uspořádal Freedive Praha ve spolupráci se spolkem RadoVan. Tato akce se konala již podruhé v Aqua Palace Praha Čestlice, který je vybavený osmi metrovým bazénem. Nyní se jí zúčastnilo pět lidí na vozíku. Někteří z účastníků si vlivem svého pohybového omezení nemohli sami zacpat nos (a tím ani vyrovnávat tlak v uších), proto náš hlavní instruktor Honza přišel s řešením tzv. “asistence nosu”.
Základní bezpečnostní pravidlo pro freediving je, že se člověk nejde nikdy potápět sám. Pro osoby s omezenou hybností toto pravidlo platí taky. Navíc je mnohdy nemožné provádět některé základní fyzické úkony nezbytné pro freediving, jako je pohyb končetinami nebo udržení těla ve správné poloze. Asistenti proto hrají zásadní roli nejen v pomoci s pohybem, ale i s technikami nutnými pro vyrovnávání tlaku v uších. Bez správné pomoci by sestup do hloubky mohl být nebezpečný nebo dokonce nemožný.
Jedním z hlavních problémů, kterým čelí freediveři při sestupu do hloubky, je vyrovnávání tlaku v uších. Voda vytváří tlak na bubínek, což může vést k bolestem nebo dokonce k poškození bubínku a tím i sluchu, pokud není tlak správně vyrovnán. U osob s omezenou hybností může být nemožné provést tento úkon samostatně, protože k tomu potřebují použít ruce k zacpání nosu a vytvoření správného tlaku.
Asistent zde přichází na scénu s klíčovým úkolem – musí správně zacpat nos freedivera a umožnit mu tak „profouknutí“ tzv. Valsalvův manévr (technik vyrovnánání tlaku je více, Valsalvův manévr však patří k těm nejjednoduším). Tato technika spočívá v mírném výdechu proti uzavřenému (prsty stiknutému) nosu, což způsobí, že se vzduch dostane do Eustachovy trubice a vyrovná tlak na obou stranách bubínku. Vyrovnávání tlaku je důležité dělat co nejčastěji, nejméně však každý metr ponoru. Pokud se nepodaří vyrovnat tlak v uších, freediver by se měl zastavit a níže nepokračovat. Zásadní je, při tomto úkonu, komunikace, která byla domluvena ještě na souši.
Na tomto videu instruktor Honza, který naše potápění v Praze uspořádal, vysvětluje jak vyrovnávat tlak v uších. Klikni!
1. Před začátkem ponoru: Důležitý je výběr masky na potápění. Správnost masky zjistíme, přiložením a přitlačením masky na obličej. Tím se z ní vyfoukne přebytečný vzduch a maska na obličeji drží sama. Důležité mohou být také malé úpravy, jako oholený knír přímo pod nosem, jelikož toto je nejčastěší průnik vody do masky u mužů. U žen tento problém tak častý nebývá, i když se může vyskytnout.
Další pomůcka, kterou je dobré zmínit je závaží. Lidské tělo samo o sobě na hladině plave, a tak použití pogumovaných ocelových obojků a nebo závaží na opasku přijde vhod. Také se tím dobře vyvažuje klesání těla, pokud dáme závaží na nohy, tělo klesá pod vodu ve vzpřímené pozici atd.
Video, na kterém je vidět, jakým způsobem se používá závaží při potápění. Klikni!
2. Během sestupu: Jakmile dvojice začne sestupovat, asistent sleduje komunikační signály. V momentě, kdy je třeba vyrovnat tlak, asistent uchopí freedivera za nos, středně silně ho stiskne a umožní potápěči provést profouknutí. Tento úkon musí být proveden citlivě, aby byl zajištěn správný tlak a pohodlí pro potápěče. Hodně závisí na masce a tvaru nosu asistovaného. Někdy je potřeba asistovanému druhou rukou přidržet hlavu, abychom dosáhli správného stisku.
3. Komunikace: Nejdůležitější je neustálá komunikace. I když pod vodou není možné mluvit, asistenti a freediveři si vypracovávají systém signálů, který jim umožňuje dorozumět se ohledně vyrovnávání tlaku nebo jakýchkoli jiných potřeb. Při každé asistenci nosu musí proběhnout vzájemné porozumění, zda k uvolnění došlo, a nebo ne. Zde si musí být asistent 100% jistý. Pokud si jistý není, nepokračuje hlouběji a při delších nejasnostech vyplave s asistovaným na hladinu.
4. Bezpečnost: Asistent musí být dobře vyškolený a připravený na rychlé reakce. Pokud by došlo k problémům s vyrovnáním tlaku nebo jakýmkoli jiným potížím, je asistent zodpovědný za okamžitý návrat freedivera na hladinu a zajištění jeho bezpečnosti.
Freediving je sport, který poskytuje svobodu a krásu, ale také vyžaduje vysokou míru odpovědnosti a přípravy, zejména při práci s lidmi s postižením, omezenou hybností apod. Osobní asistence zde není jen o fyzické podpoře, ale také o psychologické podpoře a důvěře. Správně provedená asistence umožňuje těmto potápěčům překonávat své limity a užívat si hloubky oceánu stejně jako jejich zdraví kolegové. Voda je prostředím, kde se tělo může cítit lehké a volné, a díky správné asistenci mohou i lidé s omezenou mobilitou zažívat radost a klid, které freediving přináší.
Poděkování patří Freedive Praha za uspořádání akce a poskytnutí foto a video materiálů. Zvláště pak Honzovi Barešovi, díky kterému toto vše vzniklo.
Více článků:
„Přesluhuju, no a co?“ Seriál Michala Pragera, který popisuje jeho život. Jaký je, jaký byl, jak proběhl. Rozhovory se svými blízkými se snaží přiblížit sobě a těmito zápisy i vám. Začtěte se a sledujte další díly!
„Humans of Neuro.D“ je série rozhovorů. Zaměřuje se na lidi, kteří mají něco společného s neurodegenerativními onemocněními, primárně pak na ty, kteří jím sami procházejí. Nejedná se o náhled do diagnózy, ale do života. Přestože zúčastněné spojuje právě ta, dotazy směřují hlavně k žití samotnému.
„Přesluhuju, no a co?“ Seriál Michala Pragera, který popisuje jeho život. Jaký je, jaký byl, jak proběhl. Rozhovory se svými blízkými se snaží přiblížit sobě a těmito zápisy i vám. Začtěte se a sledujte další díly!
Řády naší církve (Českobratrské evangelické) umožňují kazatelům čerpat krátkodobé studijní volno – čtrnáct dnů každý rok. A také dlouhodobé studijní volno, tzv. sabatikl – tři měsíce za každých pět odpracovaných let. Ano, máme se skvěle.
(článek je napsán dobrovolnicí Ivou, která se zúčastnila výpravy s vozmeny do Banátu v Rumunsku)
„Humans of Neuro.D“ je série rozhovorů. Zaměřuje se na lidi, kteří mají něco společného s neurodegenerativními onemocněními, primárně pak na ty, kteří jím sami procházejí. Nejedná se o náhled do diagnózy, ale do života. Přestože zúčastněné spojuje právě ta, dotazy směřují hlavně k žití samotnému.
Tento článek vznikl po návratu z výpravy do Norska s RadoVanem z.s. Byl napsán dobrovolnicí, která se přímo zúčastnila, jako osobní „deníček“. My tím děkujeme za příspěvek na blog a za účast na akci!
RadoVan, z.s.
Bílkov 40, 380 01 Dačice
ČÚ: 2201696007/2010
IČ: 08083258
RadoBar/RadoWork:
Gorkého 34, 602 00 Brno
Copyright © 2024 RadoVan
