Bez vozíku na moři
Co znamená jet k moři, jsem si dokázala představit. Dokonce s tím mám i nějakou osobní zkušenost. Stačí však změnit předložku a najednou mluvíte o úplně rozdílné věci. Jet „na moře“ je totiž docela jiná káva.
Co znamená jet k moři, jsem si dokázala představit. Dokonce s tím mám i nějakou osobní zkušenost. Stačí však změnit předložku a najednou mluvíte o úplně rozdílné věci. Jet „na moře“ je totiž docela jiná káva.
Už jste někdy přemýšleli, jaké by to bylo jít na kafe s někým, kdo je na vozíku? Zamyšlení od člověka, který na kafi s vozíčkářem nikdy nebyl.
Řády naší církve (Českobratrské evangelické) umožňují kazatelům čerpat krátkodobé studijní volno – čtrnáct dnů každý rok. A také dlouhodobé studijní volno, tzv. sabatikl – tři měsíce za každých pět odpracovaných let. Ano, máme se skvěle.
(článek je napsán dobrovolnicí Ivou, která se zúčastnila výpravy s vozmeny do Banátu v Rumunsku)
„Humans of Neuro.D“ je série rozhovorů. Zaměřuje se na lidi, kteří mají něco společného s neurodegenerativními onemocněními, primárně pak na ty, kteří jím sami procházejí. Nejedná se o náhled do diagnózy, ale do života. Přestože zúčastněné spojuje právě ta, dotazy směřují hlavně k žití samotnému.
Tento článek vznikl po návratu z výpravy do Norska s RadoVanem z.s. Byl napsán dobrovolnicí, která se přímo zúčastnila, jako osobní „deníček“. My tím děkujeme za příspěvek na blog a za účast na akci!
Pomoct paní s taškou, pustit sednout v šalině babičku, kámošovi vymalovat obývák, sousedovi nakrmit kočku nebo zastavit na přechodu a počkat až přejde celá školka . Tohle známe snad všichni, možná jen s drobnými rozdíly. Pomáhat v nějaké míře nás evropská kultura učí už od malička. Taky nás ale učí, že když podepíšu smlouvu na práci, bejvá tam napsaná odměna. Co je na tom dobrovolnictví, že se tolik propaguje a je kolem něj tolik řečí?