Norsko s RadoVanem ´24

Pátek den 5.

Deštivá noc, deštivý ráno, mokrý všechno, nejvíc ze všeho Káti spacák. Čeká nás odjezd z kempu, původní plán jet jednou dodávkou se mění. Jirka dělá rozhodnutí, vyzvedneme bílou dody ze servisu a budem doufat, že baterka vydrží. Leje hodně. Jak říkal Jenda, zahajujeme boj s vlhkostí. Akorát když finišujeme balení, déšť přestává. Únava, nervozita z auta, vyrážíme. Kontrolka baterky začíná svítit brzo. Naštěstí kluci jsou zas připravený, zapojujeme náhradní baterku, a s vypětím všech sil a hlavně Jendových nervů když projíždí tunely, obzvlášť ten jeden ve kterým nejsou světla, dojíždíme do naší malý oázy. Nemám chuť vystupovat, s Aničkou a Alešem sedíme v autě, chvilka odpočinku, pijem kafe a koukáme na fjord. Taky na lidi, co už z auta vystoupili, všichni jsou teď tak trochu mimo. Jirka vzal sekeru a šel na borůvky, Káťa sbírá kytičku, Johanka tahá klády, někdo už zběsile staví stany. Jsou dobrý ty lidi, za chvíli se k nim přidáváme taky a rozjíždíme vaření večeře. Deštivo nás neopouští. Jsme rádi že nejsme v kempu, i když po tý horký sprše se mi přece jen trochu stýská. Horká polívka taky dobrý. Kytárky pod párty stanem, občas zaprší trošku moc. Večer ještě otestujeme loď, na vodě je klídeček, důležitá chvilka zpomalení hlavy.

Sobota den 6.

Fouká, lodičky dneska nebudou. Jenda bere jen pár vyvolených vodáků na výcvik polskýho námořníka. Maj tvrdej trénink a pokyny slyšíme až hodně z daleka. Vaříme kukuřice, aby se večer mohli grilovat. Já mám krizi, jednu z mých mnoha a je mi ultra blbě. Naštěstí lidi dobrý a zlatý kolem sebe. Po výcviku chystání na Procházku smrti, Jenda si jí byl ráno projít a takhle jí pojmenoval, aby nás nalákal. Jdem na výlet, taky jednou, to je skvělý, začíná to asfaltem a hodně brzo to sním končí. Cestička do kopce, travnato kořeno blátivá. Tempo bláznivý, proč tak ženem nikdo nevíme, ale zvykli jsme si poslouchat, a tak si šlapem na paty. Taky si pomáháme, občas vydechnem. Pro někoho je to zábava větší, pro někoho dobrodružství hluboko za hranicema komfortu. Cílem je malá chatička, norsky krásná, i s tričkama ke koupení. Cestu dolu už si užíváme, koukáme a odpočíváme. Vracíme se, už je večer, zas deštivo, véča od Jiříka, Anička griluje kukuřice, pracně a dlouze, už to skoro má. Jirka to ochutná a zahodí. Jsou zkažený. Pálení kukuřic, zpívánky. Rozjíždíme pohádkový písničky, pak párty u Míši před stanem a velkolepě zvládáme celou Červenou Karkulku.

Neděle den 7.

Sychravo vytrvává, ale lodičky dneska budou. Pokoušíme se o trochu rychlejší ráno než obvykle a vlastně se nám to daří. Chystáme svačinky, lodě i sebe. Jenda zahajuje naloďování s tím, že to bude pravděpodobně celý na nic, že asi nikam nedojedem a dost možná se brzo vrátíme, ale jdem do toho. Tvoříme posádky a začíná zábavnej úkol, vytvořit alternativní sedátka pro lidi co je potřebují. Je zima, trochu prší, koukám na Jendu, jak zrovna vyvazuje opěrátko z Robinovi prdlý duše a pak na 5 lidí na vozíku srovnaných vedle sebe kteří na to všechno koukaj taky. Sama se cítím lehce nekomfortně, a tak hodně silně obdivuju jejich odhodlání si do těch lodí sednout. V hlavě mám malinko pocit, jako by už každou chvílí měl někdo říct tak jo, kašlem na to. Ale pohled na kluky mě ujišťuje, že tohle se stane a bude to dobrý jako nakonec vždycky. A tak jsme vážně všichni v lodích a vyplouváme. Počasí se uklidňuje, vítr nefouká, dokonce i trocha slunce a tepla. Jenda vybízí posádky k hlubokým rozhovorům a budování přátelství. Tyhle pokyny… Na vodě je dobře, plážička, svačinka, vyhlídkovym tempem zase zpátky. Žádný další drama nebylo, všichni zpátky na břehu, na vozíkách, v podstatě suchý, hustý! Ještě jsme chvíli na vodě, učím se pádlovací trýčky a užívám si lehkost. Vystoupíme, na břehu slyším Johanku, hraje a zpívá Marianne. Bosý nohy, tráva, kamínky, výhled na fjord, tanečky, dojatost, vděčnost, nekonečná. Anička Ch., Jirka j., Ondra a Káťa vyrážejí na výlet. Jirka se Sábou, Robinem, Alešem a Aničkou K. na výlet autem do kopců. A zbytek party hlídáme tábor, zpíváme, tančíme, vaříme, a nakonec hrajeme legrační pantomimu. Jsme rozhodnutý že už nikam autem nejedem, ale první průzkumnej tým se vrací tak nadšenej, že po večeři jedem taky. A ještě že tak, ledovcová krajina, vrcholky hor, mrazivá mlha i jezera. Všichni už jsme unavený, krize postupně přicházej a odcházej, každej si už v sobě nesem něco, co nás trochu tíží. Ale ten horskej chladnej vzduch, běh, chůze a přelézání kamenů to tak nějak smývají. Cesta zpátky je uvolněná. Končíme jí Andělskou od Navarový, já se zas dojímám, hodně moc a už je to to poslední, na co mi dneska zbývá síla.

Pondělí den 8.

Jenda mě budí s tím že jdem běhat, to zní jako hodně dobrej nápad. A taky je. V kopci zjišťuju že nenajíst se ani ráno ani večer už tak dobrej nápad nebyl. Ale je to nádherný a dělá mi to moc dobře. Koupačka v moři a pořádná snídaně. Po snídani kolečko a dostáváme od Jirky úkoly po skupinkách. Všechny jsou pro přípravy večerní technoparty. Já jsem ve skupince s Žandou a Adamem, máme za úkol borůvkový knedlíky, to se mi moc nechce, ale naštěstí, Žanda je královna. Skupinka Johanky, Robina a Jirky j. má za úkol zjistit zajímavosti od místních. Sába s Ondrou a Alešem nasbírat dřevo, Anička s Jirkou s. a Míšou udělat dekoraci a suvenýry. No a Jenda s Ani K. a Káťou nalovit ryby, ale to už je tu spíš jen takovej vtip. Před úkolama ještě všichni obsazujeme kavárnu. S holkama si berem naše kámoškovský šaty, dokonce jsme se dneska i umyly, tak se to hodí. A je teplo, svítí slunce, konečně zas! V kavárně je degustace palačinek a marmelád. Já si dávám blaženou meditaci v řece. Míša ráno v kolečku zmínila, že by si přála, aby se ten alternátor nikdy neopravil a my tu takhle zůstaly na vždycky. Možná každýho už to napadlo, jaký by to asi bylo, zůstat takhle v našem opuštěným fjordu. A taky každýho už asi napadlo, že být pořád v týhle skvělý a báječný ale velký a intenzivní skupině začíná být náročný a na mě to dneska doléhá hodně. Velký koupačky a slunění. Beru si loď a jdu na chvíli sama na vodu. Získávám za to od Jirky černý puntík. Začíná mě bolet hlava, snažim se na sebe použít všechny možný formy oprav ale jsem nefunkční a nejde to. Knedlíky nechávám na Žandě, jsou to ty nejlepší borůvkový knedlíky, co jsem kdy měla. Dekorace jsou nádherný, informace o místním životě skvělý, ryby žádný, párty nakonec potichá, přijeli sousedi. I tak je to hezký, Jenda aspoň rozjíždí možnost soukromý technoparty v leže s reprákem místo polštáře, taky dobrý. Tu noc se hodně z nás chtělo vyspat, nepovedlo se. Jiní z nás zas totiž potřebovali párty a zvládli jí mít až do rána. Kolektivní únavě to moc nepřispělo, ale stalo se, zvládlo se, vzpomínka vtipná, a dobře že tak.