Jak znovu najít rovnováhu: Vyhoření není ostuda

Témata: Rodina | Organizace | Zdraví 

Péče o blízkého člověka je jedním z největších darů, které život přináší. I když je někdy náročná, zároveň nám ukazuje, jak silní a vynalézaví dokážeme být. A když se ocitnete ve chvíli, kdy máte pocit, že vám dochází síly, vězte, že to není konec cesty, ale příležitost najít nové způsoby, jak se o sebe postarat a obnovit svou energii.
Víkendovka pro pečující s externími asistenty

Pokud máte pocit, že už nemáte z čeho čerpat, věřte, že v tom nejste sami. Syndrom vyhoření může potkat každého pečujícího a rozhodně existují způsoby, jak ho zvládnout a vrátit do života rovnováhu. Tento článek vám pomůže porozumět tomu, co během náročné péče můžete prožívat, a nabídne praktické tipy, jak pečovat nejen o druhého, ale i o sebe.

Syndrom vyhoření u pečujících: Jak ho rozpoznat a proč vás ohrožuje?

Syndrom vyhoření není jen něco, co postihuje manažery v korporacích nebo lidi s hektickými kariérami. Může se stát i těm, kdo se den co den starají o své dítě (nebo rodiče, partnera,…) s handicapem. Představte si, že vaše tělo i mysl jsou jako baterie. Každý den péče vás stojí energii – přesuny, hygiena, rehabilitace, a nekonečné emocionální nasazení. Postupně může dojít k tomu, že se baterie úplně vybijí, a to je právě syndrom vyhoření.

 

Vyhoření se může objevit, když péče o druhé dlouhodobě vyčerpává vaše fyzické i duševní zdroje, a vy nabýváte pocitu, že vaše úsilí nepřináší změnu nebo postrádá smysl. Může nastat, když se den za dnem potýkáte s náročnou realitou, která se zdá neměnná. Ztrácíte radost, energii a i když své dítěte nikdy nepřestanete milovat, může se objevit pocit, že už sami nezvládnete dál pokračovat.

 

Vyhoření není znamením slabosti, ale signálem, že jste ze sebe dlouho dávali maximum. Je to příležitost zastavit se, nadechnout a znovu objevit, co vám přináší radost.

Sdílení u dobré snídaně

Jak poznat, že se blíží vyhoření?

Možná se cítíte neustále unavení, a to i po odpočinku. Máte pocit, že ať děláte cokoliv, nikdy to nestačí. Začínají se objevovat pocity frustrace, smutku a bezmoci. Můžete mít problém se soustředěním, jste podráždění a přetížení. Pokud některé z těchto pocitů znáte, je dobré zamyslet se nad tím, zda není čas udělat krok zpět a začít se starat o sebe.

 

Rozpoznání prvních příznaků je krokem k tomu, abyste mohli začít dělat změny, které vám vrátí radost a energii do života.

Jaké příznaky vyhoření byste neměli ignorovat?

  • Fyzické vyčerpání: Únava, bolest svalů a hlavy, nespavost nebo naopak nadměrná ospalost.
  • Emocionální vyčerpání: Pocit, že nemáte více, co nabídnout. Ztráta radosti z péče a života samotného.
  • Sociální izolace: Možná se cítíte odříznutí od přátel a okolí, nemáte čas ani chuť s někým mluvit.
  • Ztráta motivace: To, co vás dříve naplňovalo, nyní považujete za břemeno. Každodenní činnosti se stávají neúnosnými.

Proč je to tak náročné?

Péče o člověka s handicapem je jedinečná výzva. Kromě běžné rodičovské role máte péči okořeněnou o specifické potřeby svého dítěte/ blízkého, zdravotní problémy, náročné rehabilitace a často i nejistou budoucnost. Vaše tělo a mysl jsou vystaveny konstantnímu tlaku a možnému pocitu osamění. Osamělost je něco, co v určité fázi zažívá většina rodičů, ale u pečujících o dítě s handicapem může být tento pocit ještě intenzivnější – sociální život se omezuje, přátelé se mohou odtahovat a specifika každého handicapu přinášejí další výzvy. Vyčerpání je proto ještě pravděpodobnější

Vzácný výjev: pečující jde sama plavat

Co můžete dělat, když cítíte, že jste na hraně?

Pamatujte, že v tom nejste sami, a je více než v pořádku v případě potřeby vyhledat odbornou pomoc. Zde jsou některé kroky, které vám mohou pomoci zmírnit pocit vyčerpání a předcházet úplnému vyhoření. Nemůžete přeci nalívat z prázdného šálku. Nejprve je třeba se postarat o sebe, abyste mohli pečovat o ostatní.  Každý krok, který uděláte pro svou pohodu, vám přinese větší klid a sílu pokračovat.

1. Zastavte se a přiznejte si, že potřebujete odpočinek

Je důležité si přiznat, že potřebujete čas pro sebe. Není sobecké chtít si odpočinout – naopak, je to nutnost. Zeptejte se sami sebe: Kdy jste naposledy měli chvíli pro sebe, kdy jste se věnovali tomu, co vás baví? Pokud si nevzpomínáte, je čas na změnu. 

2. Dejte péči i sami sobě

Někdy si myslíme, že nemáme čas na nic jiného než na péči, ale to je past, která vás může rychle zahnat do kouta. Udělejte si každý den alespoň pár minut pro sebe. Může to být čtení knihy, procházka, meditace nebo jednoduché protažení těla. Jakákoli malá aktivita, která vám přinese radost, se počítá.

3. Najděte podporu

Pokud máte pocit, že nikdo nerozumí vaší situaci, zkuste si najít komunitu lidí, kteří prožívají něco podobného. Syndrom vyhoření se často zhoršuje kvůli pocitu osamění. Online skupiny pro rodiče dětí s handicapem, místní podpůrné skupiny nebo jen rozhovor s někým, kdo vás vyslechne, mohou znamenat obrovskou úlevu.

4. Požádejte o odbornou pomoc

Někdy nestačí jen změnit denní rutinu. Pokud cítíte, že se vaše vyčerpání proměňuje v úzkost nebo depresi, je na místě vyhledat odborníka. Psycholog nebo psychoterapeut vám mohou pomoci najít nové strategie zvládání stresu, zlepšit vaši duševní pohodu a dodat vám nové nástroje, jak se vypořádat se situací. 

5. Přehodnoťte svá očekávání

Mnoho pečujících má na sebe obrovská očekávání. Snaží se být perfektní, dělat vše správně a nikdy neselhat. Tento tlak ale jen zvyšuje pravděpodobnost vyhoření. Přijměte fakt, že není možné být dokonalý, a že někdy prostě stačí udělat to nejlepší, co můžete. Každý malý krok vpřed je úspěch.

Jak se o sebe postarat dlouhodobě?

Je důležité si uvědomit, že syndrom vyhoření není něco, co zmizí přes noc. Je to dlouhodobý proces a prevence je klíčem. Tady jsou některé tipy, jak se o sebe postarat na dlouhodobé bázi:

 

  • Delegujte péči: Nebojte se požádat o pomoc rodinu, přátele nebo využít služeb profesionálů.
  • Vytvořte si síť podpory: Najděte si lidi, kteří rozumí vaší situaci, a pravidelně s nimi komunikujte.
  • Udělejte si čas na sebe: I když se to zdá nemožné, plánujte si čas pro sebe a své zájmy.
  • Snižte tlak na sebe: Přijměte, že některé věci prostě nejde změnit, nejste superhrdina a to je v pořádku.

Závěrem

Péče o člověka s handicapem je krásná i velmi náročná cesta, a vy si zasloužíte být na této cestě spokojení. Abychom na ní vydrželi, je důležité si přiznat, že nemůžeme pečovat o druhé, pokud se sami cítíme vyčerpaní. Syndrom vyhoření je vážný, ale dá se mu předejít i ho aktivně řešit v momentě, kdy ho rozpoznáme. Když se rozhodnete věnovat péči i sobě, přinese to užitek nejen vám, ale tomu, komu péči věnujete doteď. Začněte dnes – každý malý krok vpřed může přinést velkou změnu

Majka a Tesa vedou podpůrné skupiny

Autor: Tereza Pospíšilová

Více článků:

Víkendovka pro pečující s externími asistenty

Jak znovu najít rovnováhu: Vyhoření není ostuda

Péče o blízkého člověka je jedním z největších darů, které život přináší. I když je někdy náročná, zároveň nám ukazuje, jak silní a vynalézaví dokážeme být. A když se ocitnete ve chvíli, kdy máte pocit, že vám dochází síly, vězte, že to není konec cesty, ale příležitost najít nové způsoby, jak se o sebe postarat a obnovit svou energii.

michalSMA

Humans of Neuro.D #007 Michal

„Humans of Neuro.D“ je série rozhovorů. Zaměřuje se na lidi, kteří mají něco společného s neurodegenerativními onemocněními, primárně pak na ty, kteří jím sami procházejí. Nejedná se o náhled do diagnózy, ale do života. Přestože zúčastněné spojuje právě ta, dotazy směřují hlavně k žití samotnému.

svobodaradost

Svoboda a radost

Letošním rokem budeme navazovat na tomto blogu sérií článků pro lidi, kterým se k aktivnímu životu hodí pomoc. Spolek RadoVan, který tento blog nakopnul si vytyčil poslání „Tvoříme svět, ve kterém lidé mohou prožívat handicap svobodně a radostně.“ Tak bychom byli rádi, aby se to i skrze tento blog mohli dozvědět!

adam_K

Humans of Neuro.D #006 Adam

„Humans of Neuro.D“ je série rozhovorů. Zaměřuje se na lidi, kteří mají něco společného s neurodegenerativními onemocněními, primárně pak na ty, kteří jím sami procházejí. Nejedná se o náhled do diagnózy, ale do života. Přestože zúčastněné spojuje právě ta, dotazy směřují hlavně k žití samotnému.

jachta3

Bez vozíku na moři

Co znamená jet k moři, jsem si dokázala představit. Dokonce s tím mám i nějakou osobní zkušenost. Stačí však změnit předložku a najednou mluvíte o úplně rozdílné věci. Jet „na moře“ je totiž docela jiná káva.

michal2

Jak jsem se stal výjimečným (3. díl)

„Přesluhuju, no a co?“ Seriál Michala Pragera, který popisuje jeho život. Jaký je, jaký byl, jak proběhl. Rozhovory se svými blízkými se snaží přiblížit sobě a těmito zápisy i vám. Začtěte se a sledujte další díly!

Logo Pátý kolo u vozu
Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.