Odevšad se však ke mně dostávaly zvěsti o tom, jak velký to byl zážitek. A že prostě stojí za trochu méně pohodlí. A tak jsme tedy vyrazili. Čtyři vozíčkáři a šest zdravých. Dohromady deset celkem slušných bláznů bažících po něčem, co ještě nezažili. To není však tak úplně přesné. Někteří už na moři nějakou chvilku strávili, a tak nás, mořeplavecké nováčky, zasvěcovali do života na lodi.
Všichni si zkusili uvázat lodní uzel, dozvěděli se, jak vytáhnout hlavní plachtu nebo jak funguje navigace. Pravda, některé bavily tyto technické věci více, jiní se raději dívali do dálek.
Když se ale probíral…
…poslouchali všichni, aniž by si kdo připouštěl, že by se něco takového mohlo doopravdy stát.
Dny na palubě plují stejně poklidně jako vlny všude kolem nás. Najednou nemáte tušení, kolik je hodin, natož abyste věděli, jestli je pondělí nebo středa. Čas totiž nehraje roli. Důležitější jsou jiné věci. Třeba příprava jídla. Každý den má službu dvojice, z níž jeden je manuálně zručnější a druhý víc mluví. Rozumějte: jeden asistent a jeden vozíčkář. Více než kde jinde si všichni uvědomujeme, jak důležitá je spolupráce.
Nikdo není odsouzen do role pouhého pozorovatele a konzumenta. I když já přece jen trochu pozoruju. Všímám si, jaké to je pohybovat se bez vozíku. Většinu života bojuju s tím, že nechci být jen doplněk své kompenzační pomůcky. Někdy je prostě těžké odlišit, jestli se s vámi lidé baví proto, že je zajímá vaše osobnost, nebo jen proto, že ve jménu integrace je to považováno za dobré. Je to celkem unikátní možnost být opravdu sám sebou.
Den je složený z malých rozhodnutí, která se většinou nějak týkají pohybu. Někam se na lodi dostat totiž není úplně jednoduché. Strmých pět schodů do podpalubí budí zasloužený respekt. Překonat je však musíme několikrát za den. A přitom překonáváme sami sebe. Kamarádka Míša plave sama v moři navzdory tomu, že na pevnině potřebuje téměř se vším pomoct.
Moře však znamená také nebezpečí. A to jsme měli také poznat. Netušila jsem, že za kapitánovými slovy o tom, že se trochu zhorší počasí, se ve skutečnosti ukrývá jeden z mých největších zážitků. Přichází totiž bora, silný vítr, který si s naší lodí hraje jako kočka s myší. Kapitán vypadá klidně a nutí nás do zpěvu. Snad abychom svým neumělým zpěvem zastrašili vlastní strach. Mezitím nás horolezeckými úvazky poutají k něčemu pevnému na lodi. Tuším, že jde do tuhého. Napadá mě, zda nebudu potřebovat nějaké informace o muži přes palubu. Tyto myšlenky zaháním další dávkou písní. Najednou mi nevadí, že neumím zpívat. Adrenalin se v okamžiku mísí s endorfiny a to za trochu nepohodlí stojí.
Pokud vás náš týden na lodi zaujal, zkuste příští léto sami rozšifrovat, co znamená „jet na moře“. Radovan plánuje plavbu, tak sleduj naše sociální sítě a webovky. Osobní zkušenost je totiž nejvíc.
Autor: Ladislava Blažková
Více článků:
„Humans of Neuro.D“ je série rozhovorů. Zaměřuje se na lidi, kteří mají něco společného s neurodegenerativními onemocněními, primárně pak na ty, kteří jím sami procházejí. Nejedná se o náhled do diagnózy, ale do života. Přestože zúčastněné spojuje právě ta, dotazy směřují hlavně k žití samotnému.
Co znamená jet k moři, jsem si dokázala představit. Dokonce s tím mám i nějakou osobní zkušenost. Stačí však změnit předložku a najednou mluvíte o úplně rozdílné věci. Jet „na moře“ je totiž docela jiná káva.
„Přesluhuju, no a co?“ Seriál Michala Pragera, který popisuje jeho život. Jaký je, jaký byl, jak proběhl. Rozhovory se svými blízkými se snaží přiblížit sobě a těmito zápisy i vám. Začtěte se a sledujte další díly!
Už jste někdy přemýšleli, jaké by to bylo jít na kafe s někým, kdo je na vozíku? Zamyšlení od člověka, který na kafi s vozíčkářem nikdy nebyl.
„Přesluhuju, no a co?“ Seriál Michala Pragera, který popisuje jeho život. Jaký je, jaký byl, jak proběhl. Rozhovory se svými blízkými se snaží přiblížit sobě a těmito zápisy i vám. Začtěte se a sledujte další díly!
„Humans of Neuro.D“ je série rozhovorů. Zaměřuje se na lidi, kteří mají něco společného s neurodegenerativními onemocněními, primárně pak na ty, kteří jím sami procházejí. Nejedná se o náhled do diagnózy, ale do života. Přestože zúčastněné spojuje právě ta, dotazy směřují hlavně k žití samotnému.
RadoVan, z.s.
Bílkov 40, 380 01 Dačice
ČÚ: 2201696007/2010
IČ: 08083258
RadoBar/RadoWork:
Gorkého 34, 602 00 Brno
Copyright © 2024 RadoVan
